Chutné zápisky z Lombardie: Miláno, Como a Valtellina

Letos jsme vyrazili opět do Itálie. Tentokrát jsme to neměli daleko, naším cílem byla Lombardie. Nejprve alpské Bormio (údolí Valtellina) a potom jezero Como. Bylo to velké potěšení, překrásná příroda plná hor, průsmyků, jezer a hlavně spousta lokálního chutného jídla. A tady je moje vzpomínka na místní chutě a speciality.

Lombardie 2013

Kuchyně severní Itálie v mnohém připomíná tu naší. Najdete tu tučnější pokrmy, obilné kaše, rýži, smažené pokrmy. To odpovídá zdejším podmínkám, jsou tu Alpy a tak je třeba se jídlem pořádně zahřát a doplnit hromadu energie. Kávu tu mají jako i jinde v Itálii dobrou. Divně na vás koukají, když chcete espresso. Ne že by mu tu snad říkali piccolo ,) ale dokonce jen „café„! Do café vám tu rádi přidají i anýzový likér.

Pohankové království a pizzoccherri

V tomhle kraji často narazíte na pohanku. Z pohankové mouky se tu vyrábí místní tradiční těstoviny pizzoccherri. Tyto tenké nudle se podávají s vařenou kapustou a bramborem, se štědrou vrstvou místního mladého sýra (např. sýr bitto), zalité máslem se šalvějí. Je to vážně úžasné jídlo, které mě udělalo šťastnou a spokojenou na hodně dlouho, možná proto, že už dlouho jsem neměla tolik sýra. V restauraci kde jsme si pizzoccheri dali, na ně používají 6 různých druhů sýra od farmářů, aby byla chuť co nejpestřejší.

Pizzoccheri

 

Polentový nášup

Zatímco u nás polentu téměř neznáme, tam na severu Itálie je běžná jako u nás brambory. Polentová kaše je tu oblíbená příloha, ale podává se i různě ochucená. Nejčastěji se dělá z kukuřičné mouky a má hrubší strukturu. Polenta nám moc nechutnala a obvykle byla to jediné, co jsme na talíři nechali. Tedy až na jednu variantu, které říkají taragna. Je to jemná kaše z pohankové mouky. Ochutnala jsem ji ve skvělé sklepní restauraci společně s dušeným hovězím na víně.

Taragna

Speciality z masa: bresaola, milánská kotleta a ossobuco

Podél silnic jsme se několikrát setkali s reklamou propagující lokální potraviny a to hlavně místní bresaolu. Tato hovězí sušená šunka je velmi libová a chuťově jemná. Krájí se na velmi tenké plátky a dát si ji můžete v restauraci jako studený talíř, doplněný místními nakládanými houbami, nebo samotnou ve variantě předkrmu (antipasti).

bresaola

Ochutnala jsem také typickou milánskou telecí kotletu (cotoletta alla milanese), která připomíná náš řízek. Kus telecího s kostí se obalí ve vejci a strouhance. Oproti českému řízku chybí mouka, jídlo je o to lehčí a zvýrazní se chuť a struktura strouhanky.

Milánská kotleta

Další výbornou milánskou specialitou je ossobuco. Telecí kližka s kostí, která se peče s kořenovou zeleninou a podává s omáčkou. Kolem jezera Como ji dostanete jak jinak než s polentou. Oblíbené je tu také brasato, dušené hovězí a nebo jelen na víně. Víno si tu pěstují, po úbočích údolí Valtelliny se táhne mnoho malebných vinic. Běžná místní vína jsou Inferno a Grumello – krásné názvy pro příjemná červená vína.

I vegetariáni si tu přijdou na své, čeká na ně mladý sýr obalovaný a smažený ve tvaru kuliček. Této specialitě se říká sciatt.

Sciatt

Dezerty a sladkosti

Běžně tu narazíte na malé čokoládovny, které vyrábí různé varianty čokolády a pralinek. Dovezli jsme si skvělou bombardino čokoládu. Mně ale nejvíce zachutnaly pohankové koláče (torta saraceno), které bývají mazané marmeládou. V restauraci tu mezi dezerty najdete obvykle několik univerzálních druhů jako panna cotta, creme caramel, tiramisu nebo crostata (mřížkový koláč s marmeládou). Nejgeniálnější dezert pro mě byl šlehačkový dort s meringue (pusinkou) a drobné košíčky s vanilkovým krémem a ovocem.

crostata-kolac

Tímhle krajem jsme se příjemně projedli. Je to ten kout Itálie, kde se člověk cítí skoro jako doma. Když vám chybí řízek, dáte si milánskou kotletu. Když vám chybí smažák, dáte si sciatt.

Až vyrazíte do tohoto regionu vy, zkuste moje tipy z Foursquaru. Řadu míst jsme navštívili po doporučení od místních, což se vážně vyplatilo.

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here