Když je vám třicet, můžete čekat kolikrát hodně speciální dárek. A mě čekalo velké překvapení, takový malý šok. Od Martina jsem dostala víkend v Londýně s návštěvou The Fat Duck, která si drží tři michelinské hvězdy a umisťuje se vysoko v žebříčcích nejlepších světových restaurací. Ač si někteří spojují Hestona primárně s molekulární gastronomií, která je dnes už trochu za zenitem, pro mě je Heston prostě hledač dokonalé chuti. Už před mnoha lety jsem sledovala jeho tv shows a s vámi se podělila o recept na extra šťavnaté kuře právě podle Hestona. Tady je podrobný report z naší návštěvy, fotky jsou opravdu špatné, světlo bylo intimní a zrcadlovku jsme nechali na hotelu.
Koncept restaurace
Michelinská restaurace Fat Duck je degustačního typu, kde si nic nevybíráte a ochutnáváte co vám nosí (až na malou vsuvku). Koncept odpovídá cestě na prázdniny, dobrodružství, která jsme zažívali jako děti. Heston se inspiroval svým dětstvím a taky pohádkou Alenka v říši divů. Tohle dobrodružství trvá bez mála 4 hodiny a obsluha přináší přibližně 23 různých jídel a exceluje v ladnosti i péči.
Plakat a křičet
Večeře vás baví od začátku do konce a oni se hodně snaží, aby tam byly emoce. U mě se vystřídal smích s dojetím, pláčem i vyděšeným výkřikem. V dotazníku, který předchází vaši návštěvě, se vás ptají na zážitky i chutě z dětství, které vám evokují cukrárnu. Snaží se vás potěšit a tak nám darovali brandy našich firem gravírované do dřeva, mě přání k narozeninám ručně podepsané týmem včetně Hestona, fotografii mojí vzpomínky z dětství a protože jsme prozradili, že máme oba rádi marcipán, ke konci přišly 4 marcipánové kachničky.
Atmosféra, interiér
Restauraci najdete ve vesničce Bray západně od Londýna. Je to nenápadný domeček. Utajené místo, které prozrazuje jen nenápadný vyvěšený štít a symbol vedle dveří. Vejdete do temné předsíně, kde vás uvítá muž a běží tam nějaká animace. Vejdete do světničky s nízkým stropem, temná atmosféra, tmavo modrý koberec, bílé stěny a trámy. Stůl je jednoduše bíle prostřený a na stole na vás čeká lupa. Dostanete leták s degustační „cestou“ a až když použijete lupu, teprve se dočtete, co budete konkrétně jíst. Jinak se pohybujete jenom v rovině jedeme k moři, do lesa apod. Sdílení zážitků podporuje wifi bez hesla. Toalety jsou v patře, kde vás hned dostane také vinotéka. Stěna se zdá bílá, ale potom problikne a vy vidíte klenot Fat Ducku – vinný sklípek. Pozvali mě i dovnitř, tak jsem si to tam zlehka prohlédla. Toalety nejsou ničím zvláštním, snad jen, že skoro nenajdete dveře a utřít se můžete papírem s bavlnou.
Degustace: chutě, smysly, zážitek
Tolik chutí, těžko to všechno popsat. Tak alespoň přibližně včetně pocitů, které se nám honily hlavou.
- První “aperitiv” byl ochucený bílek (dali jsme si campari), který před vámi na vozíčku zmrazili v tekutém dusíku. Tato zmrzlá pusinka se vám v ústech úplně rozplynula. Z pusy se vám potom zakouřilo. Zábavné!
- Následoval bombonek, vypadalo to jako pralinka a bylo to křenové. Na krásném talíři.
- Potom první rozkvetlá miska s artyčokovou zmrzlinou zalitá brčálově zelenou šťávou, k tomu květy, milé!
- Osvěžení, dáte si kávu nebo čaj? Studené a teplé zároveň v jedné skleničce, jak to sakra dělá? Vysvětlila nám naše slečna, fígl je v želírování.
- Mini sendvič jako jednohubka se skvělou chutí.
- Snídaně. Vybíráme si krabičku s originálními cereáliemi a sypeme je do misky s něčím co chutná jako english full breakfast. V krabičce je navíc skládačka, krabička do které nám potom dají minci.
- Mini zmrzlinky. Twister – nanuk mého dětství! Ale tady ten byl lososovo-avokádový. A raketa (krab a passion fruit), opravdu výborná. Jsme jak děti a smějeme se tomu.
- Moře, dostali jsme mušli v níž byla sluchátka se zvuky moře, následoval seafood (krab, nějaká mušle asi) s pískem a mořskou čoko pěnou, vše jedlé plus mořské řasy.
- Krab je fuč, na černé skále donesli v malé laguně kraba. Krab je z čokolády a poté co nám ho zalili mořskou vodou, byl prostě fuč. Na kraji talíře byla ozdoba, zlatá mořská hvězda, omylem jsem na ni sáhla a vykřikla, protože to bylo jedlé želé. Vážně jsem se hodně lekla. Totální zmatení co jíte, nic není skutečné.
- A jsme v lese, na stole kouří váza se stromečkem a najednou všude cítíme houby! Na stůl přináší na talíři něco co vypadá jako … hovínko nebo noha od houby. Jsou tam houby a celé je to na jedlé hlíně a kolem jsou červíci. Já to nedala.
- Hestonova proslulá želví (ve skutečnosti vepřová) polévka, zábavná a chutná skvěle. Zalijeme si vejce z kterého vyraší mikro houby! Wau.
- Večer, ready for dinner? A tady jsem jakoby v restauraci, vybíráme si z menu ze dvou variant tři chody. Tady prvně pocit, že jsme v restauraci. Předkrm smažené vnitřnosti (tipuji to na brzlík) a humr s čímsi. Předtím donesli ještě horký skvělý chleba s domácím máslem.
- Smažená topinka na sádle s kaviárem a kuřecí smažený pařátek s majonézou :) chrocht.
- Potom skvělá ryba s trochou mušlí a kohoutek na víně, ta prsíčka byla extra šťavnatá!
- Dezert z rebarbory a druhý vypadal jako vánoční ozdoby, ty koule byly různě plněné a tak vůbec, byl to zajímavý binec na talíři. Začínáme být plní.
- Jdeme do finále, budeme usínat. Přináší obrázek s mapou Skotska a na něm nalepené mini gumové bonbonky koncentrované skotské. Ochutnáváme 18 měsíční a spoustu dalších vyhlášených whiskey. Mňam! A to jí nepijeme.
- Usínání, ztlumili našemu stolu světla. Přinesli levitující polštářek a na něm malé pusinky chutnající po mléce a sušenkách.
- Vložka podle naší chutě, 4 kachničky z marcipánu, protože ho milujeme.
- Přišel usínací dezert, vše je bílé. Tři bochánky na kouscích tvarohu, každý různé konzistence a s jino náplní. Náš příbor má držátko z plyšáka :D
- Pijeme čaj a Martin má slanou horkou čokoládu.
- Minci, kterou máme uloženou v krabičce vhazujeme do automatu a losujeme si výslužku z Hestonovy pojízdné mini cukrárny. Pralinky, jedlá karta plněná marmeládou <3
Obsluha
Starají se o vás pečlivě. Přicházeli jsme k domku o pár minut dřív. Přišel nám naproti přes ulici starší pán v elegantním obleku a řekl, že už na nás čekají ať jdeme klidně dál. Podivný welcome, to nás celou dobu sledovali a věděli že se kolem procházíme? Jinak to byl největší koncert obsluhy, jaký jsem kdy viděla. Pořád někdo kolem kmital, ale tak tiše a elegantně… Na starosti vás má konkrétní člověk, který s vámi po celý večer mluví, představuje chody a hlavně, dva týdny před návštěvou vám volá a vyptává se kdo jste, co děláte a jestli třeba nemáte nějaké alergie a intolerance jídla. Jídla se nosí samozřejmě najednou a neexistuje, že by vám dlouho zůstal talíř na stole.
Co bylo nejlepší
- Celková podivnost, zvláštní chování vůči nám a zvláštní lehce strašidelné prostředí restaurace
- Propojení smyslů, hudba, světlo, chutě, vzpomínky
- Whisky jako gumoví medvídci byla extra super
- Vůně hub z “lesa”
- Aperitiv na začátku byl vážně zábavný
Slabší stránky
- Myslím, že toho bylo moc. U konce se člověk už trochu ztrácel.
- Ke konci o nás lehce upadl zájem a obsluha zvolnila tempo. Až v tu chvíli mi došlo, že jsme celou dobu na stole neviděli prázdné talíře, protože je okamžitě odnášeli.
- Zpočátku mi vadil šum a ticho, nebyla tu žádná hudba. Pak mi došlo, že je to kvůli mušlím. Ale člověk se sluchátky by přesto mohl fungovat v prostředí s jemnou hudbou. Více hudby by bylo fajn.
- Světlo bylo takové ne úplně příjemné a fotky jsou tak nic moc :)
Pokud tohle místo navštívíte, počítejte s tím, že se budete skvěle bavit a o tom to je. Tohle není zdaleka o jídle, tohle je vyloženě zážitková gastronomie. Někdy jíte i to, co byste si prostě sami nevybrali. Budete se smát, křičet i plakat.
