Vrátili jsme se z Toskánska a Umbrie. Nikde jsme nesnědli tolik hříbků a lanýžů. Musím se o naše chutné vzpomínky podělit. Alespoň stručně, obrazově :)
V Pienze jsme zašli do místní trattorie, kde se na dvorku pod pnoucím roštím mačká hromada lidí. Jen aby dobře poobědvali, stojí to totiž za to. Trattoria Latte di luna měla tak dobré těstoviny, že bych je jedla samotné. Ale pravda, s hříbky je to teprve vrchol blaha!
Na toskánském menu by asi neměl chybět ani divočák, obvykle ve formě ragú. Měli jsme ho párkrát stejně jako kančí všudepřítomné klobásky. V Umbrii kolem Trasimenského jezera je dostatek sladkovodních ryb a místní specialita je „torta“ těsto podobné pizze které se naplní nejrůznějším masem a zeleninou.
Jako pozornost šéfkuchaře jsme v Girasoli di Sant Andrea dostali křupavý smažený šalvějový list. Prý je to jen obyčejné těstíčko, ale výsledek je vážně o dost dál, než by se mohlo zdát. Obrovský list šalvěje jako drobnost před obědem nás nadchl.
Sladká tečka na rozloučenou byla višňová crostata. Těsto nádherně křehké a višnový džem vypečený a lepkavý. To už konečně musím upéct doma!
A na závěr pár pozdravů z Elby, kde jsme byli tři dny. Něco jsme ochutnat stihli. Chobotnice s bramborami, plněná oliheň, ančovičky v pestu a tuňák v pistáciovém těstíčku nebo carpaccio z chobotnice.
Chobotnice mi chutná, je vlastně docela nevýrazná, ale zase je prostor ji zkombinovat s něčím zajímavým. Tahle varianta s bramborem byla lehce pikantní a se spoustou petrželky.
A na úplný konec jedna ze života :)
